Nejnovější články
Jak už to tak bývá, čas od času přijde čas, kdy se prostě, musíme se starými věcmi rozloučit a posunout se dál. I já to tak mám. Už před více než dvěma lety jsem chtěla přejít na vlatsní doménu, ale bála jsem se, takže jsem nakonec skončila na blogspotu a rozhodně toho nelituji. A nyní jsem konečně vytvořila svůj vlastní web na vlastní doméně, takže je to - chtěla jsem říct, že je to zase o něco málo jiné, ale není. Nemám placený hosting a místo toho stále používam blogger, protože mi vyhovuje (a taky je zdarma), tak proč to měnit, jediné co se změnilo je doména.

CathyChloupkova.cz

Na Mezi nebem a peklem jsem přecházela před dvěma lety z blog.cz a za ty dva roky se toho tady spoustu událo. A nejen tady, ale i v mém osobním životě. Ze středoškolačky se stala pracující osůbka. Taky jsem přečetla pár desítek nových knih a navázala nové spolupráce. 

Nebudu to tady už dlouho okecávat. Budu ráda, když zavítáte na nový web a případně se tanete mými čtenáři tam. Tady už se žádný další příspěvek neobjeví (možná jedna dvě recenze pro nakladatele pokud si to budou výslovně přát, ale to dám kdyžtak echo na FB). A seznam knižních blogerů se bude s největší pravděpodobností přesouvat také na nový web, takže se neusíte bát, že byste o něj přišli.

Mezi nebem a peklem mazat nebudu, ale již tu nebudu aktivní. 

Zdravím vás moji drazí čtenáři,
nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou vám řeknu, že tenhle článek píšu o den dříve tj. 30.září (středa). Mám za sebou zhruba sedm hodin v "nové práci", kde se zaučuju a snad se zítra i dozvím, že mě šéf opravdu přijal a dá mi smlouvu - což by bylo vážně bezva. Ono je trochu matoucí psát zítra, protože pro vás je to vlastně dnes, takže aby nevznikaly zmatky, tak tím zítra-dneska je myšlen čtvrtek. Nebudu tady zatím zabíhat do podrobností a jenom řeknu, že je těch nových věcí na mě v "práci" vážně hodně, a že už mám v současné chvíli (20:30h) celkem slušnou migrénu. Každopádně jsem vás nechtěla zklamat a tenhle článek napsat.

Po "tichém" nečtecím období maturit jsem ke čtení opět našla chuť a dvě knihy jsem už zase přečetla a dokonce jsem již stihla sepsat i recenze. Takže nebojte v sopučasné chvíli pro vás mám připravené dvě ve wordu a další dvě čekají na přečtení. A v souvislosti s tímhle bych vám, pokud o to budete stát ráda sepsala, jak vlastně v mém podání vzniká recenze a co všechno musí přežít, aby se dostala až k vám - sem na blog. Takže mi kdyžtak pod článek napište, zda byste o takový článek stáli...

Jinak se budu snažit pomalými, drobnými krůčky blog maličko vylepšovat a dolazovat. Především chci ujednotit svůj styl štítkování, udělat si pořádek v tom, jaké knihy jsem recenzovala a jáké ne. Které články je potřeba smazat/upravit nebo jen lépe zařadit. A ráda bych začala psát nebo točit nějakou svoji rubriku na téma. A byla bych moc ráda, kdybyste mi i vy napsali nějaká témata, která by vás ve spojitosti se mnou zajímala... Mým prvním tématem o kterém budu psát budou asi právě recenze a jak mi ty nebohé článečky vznikají pod rukama a co vše musí přežít, aby se nakonec ukázaly na blogu. Samozřejmě budu vybírat i témata podle sebe, ale ráda bych i udělala něco vyložene pro vás, co vás zajímá.

PS: Jakékoli výhrady, připomínky, tipy...přání a jíné mi prosím piště do komentářů pod tento článek, nebo na email cathychloupkova@gmail.com

Áno, a je tu další z mých super šílených obrázků...
Technika mě zklamala - mimochodem vy taky, protože ste se neozvali, že se nic nezveřejnilo, takže to píšu dneska znovu.

Začnu asi tím nejdůležitějším. Jsem zdravá - teda v rámci možností. Mám maturitu. Ano. Nějakým zázrakem se mi podařilo odmaturovat na samé trojky. :3 Takže jeden stres už je z krku. A ne, raději se mě neptejte na moji "přípravu k maturitě" protože doteď nechápu své myšlenkové pochody.

Hledám práci. Ano. Jako čerstvá absolventka SPŠ Stavební v oboru Pozemní stavitelství, která má roční praxi v oboru hledám zaměstnání. Pokud víte o nějaké projekční kanceláři v Brně či okolí (Blansko, Letovice, Boskovice, Adamov...a podobně) tak mi neváhejte napsat - budu hrozně ráda. Moje vyhlédnuté místo totiž obsadili dřív, než jsem stihla odmaturovat. Smůla no.

Jsem tři dny nezaměstnaná. A je to divný. Naštěstí mou plnou pozornost zaujímá moje nové štěně Ben. Už jsem se zmínila, že jsem si v neděli (ano tuto neděli) dovezla štěně? Ne? Je to úžasný tvoreček. Kříženec bernskýho a retrívra. Už se za ty tři dny docela rozkoukal a není tak ustrašenej jako byl když jsem ho přivezla. Něco ho naučit je docela výzva a myslím, že ještě dlouho bude. Získat si jeho plnou pozornost je totiž job za všechny prachy. (Fotky přidávám na Instagramu pod hashtagem #chlupacekben )

A teď už o čtení a blogu. Řeknu to narovinu - v současné chvíli mám celkem odpor k písmenkům. Nejsem schopná číst po tom "maratonu" učení co jsem absolvovala na reparát a maturitu. Takže počátejte s tím, že tu bude do řijna mrtvo. Chtěla bych začít pomalu číst a dohnat všechny resty, ale rozhodně to nebudu tlačit na sílu. Čtu protože mě to baví a ne protože musím. Věřím, že vy, já i nakladatelé mnohem více ocení upřímnou a neodfláknutou recenzi než-li "něco" narychlo splácaného na koleně.

Ohledně blogu samotného - přemýšlela jsem, že bych hodila do háje záhlaví (to logo a ten prostor nad horním menu). Co vy na to? Jinak si myslím, že je blog ok co se týče vzhledu. Ne? Co se týče obsahu tak mám vícero poznámek a asi proběhne nějaké přetřídění článků, ale recenze zůstanou stále stejné, takže se nemusíte bát. Taky se blog pravděpodobně KONEČNĚ rozšíří a přeřadí - už to nebude jen knižní blog. Ale všeho do času. Zjistila jsem, že není vlbec kam spěchat. Struktura mých článků se stejně nemění a velké změny můžu dělat kdykoli. A pokud máte vy něco na srdci, co byste tu uvítali, nebo naopak oddělali. Na co byste zacílili nebo čemu se vyhnuli, určitě napište.

...BUDU SE TĚŠIT V ŘÍJNU...

Ahoj všichni moji věrní čtenáři,
kteří již po několikáté snášíte moje pauzy, dovolené a jiné excesy.

Přemýšlela jsem už pár dní o tom, že by možná nebylo úplně od věci vám dát vědět, co se vlastně děje a proč. Ti kdož mají facebook a stránku Mezi nebem a peklem sledují už o některých věcech vědí. Ale vy tady ne, takže se do toho dám. Nevím, kolik jste postřehli v dřívějších článcích, takže to sesumíruju a napíšu komplet.

Začnu asi od začátku, a to čtvrtým ročníkem na střední. Nikdy jsem nebyla vzorný student, co by do školy chodil každý den. A ne, opravdu to nebylo proto, že bych byla záškolačka nebo lajdák. Za moje časté absence mohly migrény - tedy po většinu času, kdy mě zrovna nenavštívila Matka Příroda a já neměla pocit, že umřu. Ano, vím, že přeháním, ale jen trochu a věřím, že nejedna slečna mi dá za pravdu. Každopádně jsem kromě do školy chodila i na brigádu, kterou mám zároveň jako praxi. Všechno šlo parádně. Známky se celkem daly a i brigádu jsem celkem stíhala. No, a pak přišlo jaro, kdy se mi podařilo si potrhat vazy v pravém koleně a všechno šlo do kytek.

Ve škole jsem se neukázala týdny, protože dostat se 40km do školy, když máte potrhané vazy je opravdu nereálné, pokud se zrovna někdo nenabídne, že vás bude vozit autem - nikdo se nenabídl. Takže jsem většinu jara strávila doma. Asi vám nemusím říkat, že mi z toho pak už celkem hrabalo a rozhodně jsem to s přípravou do školy nepřeháněla.

Když jsem pak mohla do školy, tak to byl pěkný frmol. Učitelé ode mě měli minimum známek a já měla v hlavě minimum vědomostí a nulovou touhu se něco narychlo učit. Tudíž se stalo, že jsem k jarnímu termínu maturit nakonec nešla. Nebudu vám lhát a tvrdit, že jsem se celé 4 měsíce prázdnin horlivě učila - není to pravda. První dva měsíce jsem pořád někde jezdila a užívala si prázdnin a volna zatímco se moji spolužáci potili u maturity. Třetí měsíc mám tak nějak v mlze a učit jsem se začala až 14 dní před oním reparátem.

Chcete super správu? 14 dní jsem se (samozřejmě, že jen chvilkama) učila 5 maturitních otázek na reparát, který jsem měla 26.srpna... a pak se objevili na konci srpna termíny maturit a mě málem kleplo, když jsem zjistila že: 2.písemná z češtiny, 3.písemná z angličtiny, 7.praktická, 11.ústní ze 4 předmětů... Pro mě, jakožto někoho, kdo přes prázdniny na učení ani nehráb to byl málem infarktový stav. Dneska je 6., zítra mě čeká praktická zkouška a ehm.. do pátku se musím naučit (v mým případě aspoň stihnout přečíst) 95 maturitních otázek. Upřímně vám říkám, že pokud si to nestihnu aspoň jednou přečíst, tak nemám šanci. Někde v mozku střípky oněch informací mám, ale je potřeba je "obnovit a vydolovat". A ty tak si myslím, že pokud nedostanu nějakou dobrou otázku, tak nemám šanci. Tudíž nervy žádné a postoj ala - tak se tam jdu podívat a zkusit to, protože můžu jen získat.

Vlastně je docela zvláštní, že nejsem úplně vynervovaná. Obvykle bývám příšerně vyklepaná už kvůli tomu, že mám jet na noc na nějaké místo, kde jsem nikdy nebyla. Ano, jsem hrozný stresař. Každopádně očekávám, že se nervy dostaví s lehčím týdenním zpožděním.

Kolem a kolem jsem vám vlastně chtěla říct, že maturuju a tudíž na čtení ani blog nemám čas a ani náladu. Pravidelně teď mívám migrény a jsem unavená jako kotě. Pokud si vzpomenete tk budu ráda, když mi budete držet palce jak s maturitou, tak hledáním práce - do školy už rozhodně nejdu. Na blogu mě očekávejte nejspíš koncem září. Na facebooku vás budu průběžně informovat pořád.

SLEDOVAT MĚ MŮŽEŠ:

PS: Pokud vše vyjde jak si představuju, tak se o Vánocích těšte na překvapení.
PPS: Můžete mi dolů do komentářů napsat 3 vaše TOP knihy, které máte z nějakého důvodu rádi a zkuste mi i napsat proč je máte rádi. Pár z vás poté odměním.

Úžasně zpracovaná audiokniha, která vám bude po pár minutách připadat jako nádherná pohádka před spaním? Ano i ne. Ano - platí pro zpracování audioknihy, ovšem velké ne - zase příběhu. Takto smutné a bezbranné čtivo už sem tu dlouho neměla. 

Autoři se s tím moc nemazali a příběh vzali pěkně zhurta, ale ne moc. Některé věci vám jednoduše dojdou za pochodu. A ani toho k pochopení nebude moc, protože se celá kniha točí jen a pouze okolo Maryšina období na vdávání a po něm. 

Celý příběh se odehrává ve vesničce kousek od Brna. Maryša je téměř dvacetiletá dívka, která už je v dané době dávno zralá na vdávání. Myslí si na ni chudý Francek. A protože se ji rodiče – hlavně matka – snaží dostat, co nejdříve z domu nikoho nepřekvapí následný sled událostí. Věřte mi, že Franckovi Maryšu rozhodně nedají. 

Jednoho dne jede Maryšin otec Lízal za mlynářem a vdovcem Vávrou, podívat se na nemocného koně. Klábosí a než by se člověk nadál, už se hádají o výši věna pro Maryšu. Vávra chce, aby jí otec vyplatil, když si Vávru vezme. A po krátkém dohadování se pánové shodnou. Lízal svou jedinou dceru prodá. Jistě není žádným překvapením, že se tento obchod nelíbil ani Franckovi ani Maryše. Francka odklidili na vojnu a Maryšu takříkajíc postavili před hotovou věc. Vezme si Vávru. Starého vdovce s dětmi, který svou první ženu podle šuškandy bil. 

A přestože byla Maryša paličatá, nemohla nakonec jinak, než svolit. Podřídila se rodičům a Vávru si vzala. Nezapomene však dodat, že cokoli se stane, padne na hlavu jejich rodičů, protože chtěli, aby se za Vávru vdala. A věřte mi, že na tu hlavu toho dopadne dost.

Celkově jsou její rodiče silně nesympatičtí. Možná je to dobou, protože je rozdíl mezi devatenáctým stoletím a tím naším současným. Změnil se mrav i zvyklosti. Přesto mi jejich chování přišlo dost hnusné. A ani Maryša mi chvílemi nepřišla jinak než jako tvrdohlavé dítě a později i žena. Co létalo myslí Franckovi je mi stále záhadou. Jedno je ale jisté, přestože postavy nebyly úplně ideální, tak byly dostatečně realistické na to, aby s nimi čtenář či posluchač neměl nejmenší problém. 

Celá kniha, nebo spíše příběh je poměrně smutný a konec je až nečekaně překvapivý. Po posledním slově jsem napjatě čekala na pokračování, a když žádné nepřišlo, zůstala jsem nechápavě zírat na tlačítko play na svém mobilu. Věřte mi, že tahle kniha – přestože je velmi smutná až k pláči – vás prostě chytne. A myslím, že se zalíbí i těm, kteří nemají milostné trojúhelníky zrovna v oblibě. Přeci jen na cokoli milostného můžeme u této knihy rovnou zapomenout.

Zpracování audioknihy…

Celá audiokniha je pojata a namluvena velmi realisticky. Na pozadí nebo i mezi dialogy hraje hudba či zvuky z okolí, jakoby se kniha nahrávala přímo uprostřed vesnice. I hlasy jednotlivých postav jsou velmi podbízivé a milé, navíc je v celé knize použito nářečí, takže to společně s hudbou a zvukovým doprovodem knize dodává takový, řekla bych až „pohádkový“ nádech. Tedy kdyby byl příběh trochu veselejší. Nemohu si pomoci, ale po celou délku poslechu jsem si připadala jako bych sledovala pohádku, která se mi odvíjí před očima. Každý čtenář či posluchač s trochou fantasie si audioknihu jistě užije. Za mě tedy rozhodně ano. 

Jediné co bych mohla trochu vytknout je začátek audioknihy, kdy je kolem protagonistů Vávry a Lízala spousta hluku a my je tak slyšíme poněkud zastřeně a navíc odlišit v takové změti vět Lízalův hlas od toho Vávrova mi přišlo téměř nemožné. Později už je však vše jak má být.

Posluchače tak čeká zhruba hodinka úžasného poslechu při kterém doporučuji lehnout, případně sednout, zavřít oči, relaxovat a vžít se do děje.

Hodnocení obalu: 1/5
Hodnocení audioknihy (obsah): 4.5/5
Hodnocení audioknihy (zpracování): 4.5/5


Něco užitečného navíc...

Orig. název: Maryša
Název CZ: Maryša
Série: -
Autor: Alois Mrštík a Vilém Mrštík
Provedení: MP3, 1 hodina 4 minuty
Vydalo: Radioservis 2006

Obsah audioknihy: Maryša - známá hra bratrů Aloise a Viléma Mrštíkových ožívá v této audionahrávce. Na audioknize účinkují: Lenka Krobotová, Jiří Dvořák, Miroslav Donutil, Vilma Cibulková, Josef Somr a další... 
Příběh Maryši, dcery sedláka, a chudého Francka se odehrává na moravské vesnici devatenáctého století. V dialozích je užito nářečí charakteristického pro danou oblast. Maryša je rodiči nucena vdát se za vdovce Vávru, jehož jediným zájmem je vyrovnat dívčiným majetkem své dluhy. Francek odchází na vojnu, aby se po letech vrátil a postavil svou milovanou Maryšu před mravní dilema. (audioteka.cz)

Knihu lze zakoupit: na stránkách Audiotéka.cz

Knihu jsem poslouchala v rámci projektu Povinné čtení, (ne)povinný poslech.


Zdroje obrázků: # / # / # / #
Na začátek cítím potřebu vám říct, že jsem k recenzování smartphonu přišla jak slepý k houslím. Vlastně i o samotné značce Honor jsem slyšela poprvé, a protože jsem v té době (asi měsíc, možná dva měsíce) hledala nový mobil, tak jsem neváhala a na spolupráci s touto značkou jsem kývla.

Jak už jsem tedy psala, tak je tohle moje prvotina co se recenzování elektroniky týče. Navíc můj starý mobil se pomalu jako smartphone ani nazvat nedal, takže jistě chápete, že jsem k telefonu přistupovala jako ke svatému grálu a také jako úplný začátečník. Proto můžete očekávat recenzi očima naprostého amatéra a rozhodně ne propracovanou recenzi plnou čísel a nejrůznějších "odborných" výrazů, kterým bych sama ani nerozuměla. Doufám, že vám moje recenze pomůže. Tak jdeme na to.

Na první pohled si u tohoto telefonu všimnete netradičního bočního "kování" namísto plastového. V onom bočním "kování" najdete tlačítka pro změnu hlasitosti, vypnutí či zapnutí a také dva "šuplíčky" na SIMkarty či paměťovou kartu. Šuplíčky tu najdeme dva, tudíž můžeme do telefonu dát buď dvě SIMkarty nebo třeba SIMkartu a paměťovou kartu. 

Pokud zůstaneme u vzhledového posuzování a objevování, pak asi nikomu neunikne "hranatost" telefonu, díky které se mě osobně hůře držel. S horším uchopením jsem měla potíže i díky tomu, že má tento smartphone 5,5 palce. Což pro někoho jako já - holku s malýma rukama - může být trochu problém. Telefon byl pro mě velký a na manipulaci a běžné používání jednou rukou jsem mohla rovnou zapomenout. Naopak si myslím, že zejména muži či osoby s většíma rukama budou s velikostí telefonu velice spokojeni. Velkou výhodou je pak tloušťka telefonu, která se mi zdá oproti jiným telefonům velmi malá.

A u vzhledu ještě zůstaneme. Jak můžete vidět na fotografiích, tak jsem k recenzi dostala zapůjčený bílý model HONORU 6+. Byla jsem překvapená nakolik je ve skutečnosti bílý model elegantnější oproti jeho černému bratrovi. V dolní části nalezneme asi centimetrový bílí pruh pod displayem, který je naprosto nevyužitý, což já osobně považuji za zbytečné. Protože například model Honor 4C (který jsem si pořídila a brzy na něj bude recenze také) má tuto bílou lištu již využitou v podobě volících tlačítek, jako je ZPĚT, HLAVNÍ MENU či NÁVRAT na domovskou obrazovku. 

Čeho si dále jistě všimnete je netypický dvoučočkový fotoaparát na zadní straně. Tento fotoaparát má po 8 Mpx a výsledná fotografie má potom 13Mpx. A samozřejmě nechybí ani přední fotoaparát, často určený právě pro selfie. Abych pravdu řekla, tak i naprostý začátečník vyfotí s tímto telefonem použitelné fotografie u kterých se bude mnohdy rozplývat i široké okolí, takže si jistě dokážete představit, že po "zaučení" a osvojení všech nastavení fotoaparátu a úprav vzejde zprvu dobré fotky naprosto dokonalý snímek. Navíc má telefon úžasnou schopnost automatického zaostřování, takže pokud by se vám s ním zachtělo natáčet nějaké video, tak to rozhodně nebude problém. 

Firma Honor zasílá telefony v krásně blankytně modré (nejsem si jistá, jestli to není spíše tyrkysová - tyhle odstíny jsem nikdy moc neuměla rozeznávat) krabičce, která zaujme svou elegantností nejednoho zákazníka. V krabičce už standartně očekávejte konektor nabíječky, USB, telefon a návod. K návodu mám jednu poznámku. Nevím, zda je to mnou, že jsem slepá, nebo zda je tomu opravdu tak, ale v návodu nenajdete ČEŠTINU. Navíc jak už to u novějších smartphonu bývá zvykem - téměř nic se o telefonu nedozvíte a vše se musíte naučit stylem "pokus × omyl". Dále v krabičce naleznete dvě ochranné a velmi odolné fólie na přední i zadní stranu, což je skvělé a určitě to při běžném užívání oceníte. A jako poslední se v krabici ukrývá "špendlíček", který slouží k otevření bočních "šuplíků" na SIMkarty. Mimochodem ony šuplíčky jsou super. Pokud chcete SIMkartu vyměnit za paměťovou kartu, pak nemusíte pracně rozdělávat celý mobil, ale stačí vysunout tadyhle ty šuplíčky. Co v balení ale rozhodně nenajdete jsou sluchátka. Výrobce pravděpodobně naznal, že jsme rozmazlená generace, co si stejně koupí sluchátka podle svého gusta, tak proč se namáhat a dávat do balení ty klasické - a má pravdu. 

Co se týče "vnitřností" telefonu, pak vám toho zase tak moc neřeknu. Nejsem mobilní nadšenec a rozhodně vám tu nechci cpát zkopírované "statistiky" a údaje z jiných webů. Takže pokud vás ve zkratce zajímá co tam vlastně najdete a jak to (ne)šlape, tak jdeme na to.

Co se týče OS Androidu, tak tam ani nemám co bych vám řekla. Osobně mi ty verze androidu připadají tak hrozně podobné, že mnohdy nepoznám ani rozdíl. A vzhledově si ho stejně většina z nás navolí tak, aby nám vyhovoval. Jediné tedy na co bych v souvislosti s Androidem upozornila, je to, že jakmile v telefonu otevřete moc aplikací a nepovypínáte je, tak mobil trochu zpomalí. Ne, že by se vyloženě sekal, ale aplikace se budou načítat pomaleji. Ale to jak jsem již odzkoušela dělá většina androidů v telefonu (A ano, nějak to souvisí i s vnitřnostmi onoho zařízení, ale jak? Na to se mě raději neptejte.). Jinak k operačnímu systému žádné výtky nemám. Prostě klasický android. V mobilu naleznete také všechny aplikace a vymoženosti na které jste zvyklý. A pokud ne, tak není žádný problém si požadované aplikace stáhnout na Obchod Play. 

Sečteno podtrženo si myslím, že je telefon svižný a zvládá základní požadavky na jedničku. Jen tedy ta absence manuálu či nějaké příručky mi dost vadí, protože jak jsem již řekla, řešit vše pomocí "pokus × omyl" metody je celkem zdlouhavé. Ještě dodám, že má Honor 6+ naprosto úžasnou "baterku" nebo chcete-li svítilnu, se kterou rozhodně nebude problém číst celou noc nebo se pozdě večer vracet z nějakého flámu. 

A pokud vás zajímá výdrž baterie, tak vězte, že ony udané "hodiny", které by měl telefon vydržet jsou opravdu orientační a počítá se s tím, že máte vypnuté i obnovované načítání aplikací a ostatní funkce, protože ač se to nezdá, tak to žere baterii vcelku dost. Ale i přesto vydrží telefon naživu poměrně dost dlouho. 

A jako nakonec vás jistě zajímá stejně jako mě při výběru telefonu cena. Když přišel Honor s tímto novým smartphonem na trh pohybovala se cena kolem 14 tisíc korun. později cena klesla na 12 tisíc a nyní už je telefon možné sehnat i za "pouhých" necelých 10 tisíc korun. Jako dlouhodobější investice je tedy tento telefon v dnešní době určitě námětem k zamyšlení. Já jsem však názoru, že na něm není až tak moc extra věcí kladných a vyloženě "speciálních" abych za něj těch 14 nebo i 10 tisíc investovala. Jako studenta mě tato část trochu děsí, avšak věřím, že pro pracující už to až tak děsivé číslo nebude. Je na každém, aby zvážil, zda mu poměr cena/výkon přijde pro něj osobně vyhovující či nikoli. A pokud by vás zajímalo, jakému telefonu jsem nakonec po vyzkoušení Honoru 6+ podlehla, pak je to právě jeho "menší" bráška Honor 4C. Jak jsem řekla již na začátku - značka Honor pro mě byla úplně neznámá, ale vyzkoušení Honoru 6+ na mě udělalo dojem a proto jsem se rozhodla u značky zůstat jen zvolit pro mě schůdnější variantu. Na recenzi na Honor 4C se můžete těšit v budoucnu.

Honor 6+ v bodech, jak to vidím já...

[ - mínusy ]
  • absence českého manuálu či příručky
  • velikost a hranatost zařízení
  • cena
  • volné, nevyužité místo dole pod displayem
[ + plusy ]
  • fotoaparát
  • svižnost telefonu
  • "šuplíčky" na SIMkarty a možnost 2 karet naráz

*Některé fotky v článku jdou zvětšit klepnutím na obrázek. Bohužel jsem v době, kdy jsem měla telefon zapůjčený neměla svůj telefon v dobrém stavu, takže jsem bohužel nepořídila až tak moc fotografií. Ty které jsem vyfotila si můžete prohlédnout na mém Instagramu.

**V případě jakýchkoli dotazů nebo připomínek se nebojte napsat. Ráda odpovím. Můžete mi i napsat, zda pro vás byla recenze přínosná či nikoli.

***A pokud byste měli zájem o recenze s více fotografiemi či čísly, pak vám doporučím tyto: mobilenet.cz , beryko.cz , dotekomanie.cz

Oficiální stránky s informacemi: Honor
Za zapůjčení smartphonu Honor 6+ k recenzi mnohokrát děkuji firmě Honor.

Zdravím vás moji milí čtenáři...
jste tu poprvé nebo jste stálí čtenáři? Pokud jste tu prvně, tak vás vítám a doufám, že se vám tu bude líbit. A pravidelným čtenářům vzkazuji: "DÍKY LIDI! JSEM ZA VÁS MOC RÁDA..."
Už celkem dlouho jsem vám nenapsala nic co by bylo vyloženě z mého života. Možná to bylo proto, že bylo všechno buď moc nudné nebo naopak až příliš akční. Každopádně šílený květen už mám za sebou (díky bohu) a přestala jsem dělat kraviny.
Pro ty kdož nejsou v obraze, tak jsem letos v březnu odešla od dlouholetého přítele - už to neklapalo - a trochu jsem se...probudila a tím probudila mám na mysli, že jsem si konečně odbila svou rošťáckou rebelskou fázi, kterou měli moji vrstevníci již před několika lety. Znáte to, období, kdy jste dělali všechno co jste dřív měli zakázané...uvolnit se a nemyslet na následky.... Tohle mé období skončilo s posledním květnem.

Nikdy jsem nebyla příliš společenská, ale za posledního půl roku jsem byla nejvíc společenská za celej svůj život. Byla jsem na zábavě, chodila jsem večer ven s kamarády...a celkově si užívala svoji nezadanou a osvěžující svobodu.

Teď po čtyřech měsících mám opět přítele. A tím nemyslím nějakou rychlovku nebo tak, ale chlapa do kterého jsem se neskutečně zakoukala, propadla mu a troufnu si i tvrdit, že ho miluju. Nejsme spolu nějak moc dlouho, ale...on je jako kousek skládanky, který mi chyběl. Znáte takové to moudro: "Bavit se jako nejlepší kamarádi. Milovat se jako milenci. Blbnout jako malé děti. Držet spolu jako manželé. Chránit se jako sourozenci." tak přesně tohle si myslím, že na nás sedí. Trochu mě to děsí - někomu takhle podlehnout u mě nekončí moc dobře... Takže...se*u na věci okolo, budu šťastná a doufat v zázrak - že ze mě nešediví případně nezplešatí...

Původně jsem se nechtěla až tak MOC rozepsat, ale když už si tady teda vylívám to srdce, tak na vás mám nějakou tu otázku: "Jste (ne)zadaný? A co vám na tom (být single/zadaný/á) přijde nejlepší?" 

Co mě nejvíc štve je ČAS. Protože mám pocit, že na vás ho mám málo, pro něj ho mám málo...prostě...nejraději bych s ním byla 24/7, ale chtěla bych i číst, psát recenze apod., ale nechci krátit čas co jsem s ním... Je to boj...

Každopádně NIC nestíhám. Mám se učit, chci si číst, chci psát povídku, chci být s NÍM....ale prostě... Čas je hrozná potvora.

A ještě jedna perlička na závěr. Účastnila jsem se brněnského knižního srazu. Byl super. Trochu mě zdolalo to vedro které bylo, ale holky měli vějíře, takže jsem si je pořád půjčovala. Skvěle jsem si pokecala, mnoho jsem se dozvěděla a seznámila jsem se i s novými lidmi - ráda bych vám řekla víc, třeba jména, ale jména nejsou má silná parketa. Bavili jsme se zase téměř o všem. A tím o všem myslím vážně o VŠEM. Přes Assasiny, kino, knihy, filmy, Hobita, Pána prstenů, storky s vidličkou, kastrace prasat, bláznivé běhání po horách a podobně... Srazy s náma nejsou nikdy nuda - ikdyž se přiznám, že když se nás sleze moc, tak je to pro mě maličko děsivé. Celkem jsem si zvykla na náš "pevný střed" lidí, které znám a už se před nimi nestydím.

Když na to tak koukám, tak je ten článek už celkem fest dlouhej a já mám pocit, že jsem vám vlastně nic neřekla - no nejsem na zabití? Každopádně mám pro vás informaci za milión - ON ČTE. Jako vážně. Prostě fááákt..:3 Když jsem viděla jeho knihovnu tak jsem se málem roztekla blahem, takový super knihy. Myslím, že si díky němu přečtu další knihy, které jsem kvůli kvantitě zavrhla už dřív - př. Harry Potter, Elfí sága apod... :3

Otázka na závěr: "Jste zadaný? A pokud ano, čte vaše drahá polovina? Čte stejný žánr, nebo máte každý to svoje?"

PS: Ano, už vám konečně zveřejním slíbený článek na HONOR 6+ a ano vím, že mi to příšerně trvá.
PPS: Pořád vám něco cpu na FB apod, takže nově budu k zážitkům ze života cpát hashtag #zapiskycch
Kniha pojednává o světě, kde se pomalu začínají vyrábět roboti. Pro domácí, kancelářské či vojenské využití. Mít robota je moderní a tak jej chce každý mít. Nejprve jsou roboti drazí a můžou si je dovolit jen někteří, ale později…

Příběh začíná příchodem mladé jednadvacetileté slečny Heleny Gloryové, dcery prezidenta Gloryho. Přišla „orodovat“ za práva robotů jménem Ligy Humanity přímo za centrálním ředitelem Dominem do továrny na roboty. Ráda by roboty osvobodila, umožnila jim stejný život, jako mají lidé. A protože si Helenu všichni hned zamilují – zůstává. A zůstává přes deset let.

Výroba robotů se zdokonaluje a rozrůstá. Herry Domin má nádhernou představu o světě, kde by člověk nemusel hnout ani prstem a všechno by za něj dělali roboti a vše by bylo zadarmo. Jeho představa se časem pomalu vyplňuje, avšak ne úplně přesně, jak by si přál…

Za zmínku určitě stojí stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Universálních Robotů, který je v příběhu velmi důležitý. Mě osobně byl i přes svoji milou povahu celkem nesympatický. Jaké překvapení, že do pana Domina, který byl paličatý a ženy nebral jako sobě rovné, jsem se zamilovala.

Příběh sice není z těch šťastných, ale je nutné pamatovat, že i malé vítěství je stále vítěstvím. A že technika není odpovědí na všechno. Na světě jsou důležitější věci, jako je rodina, práce, život – ano, život je důležitý. Ona věta „Radujte se a množte se.“, má přece jen něco do sebe.

Na závěr ještě dodám, že ačkoli je kniha původně psaná jako hra, je dobře obsahově udělaná. Přestože má jen tři dějství, tak se v ní čtenář či posluchač dozví celý příběh bez nějakých větších vynechávek.

Zpracování audioknihy…

Pokud jsem řekla, že se mi zpracování Malého prince líbilo, pak nahrávka R.U.R. byla naprosto úžasná. Vzhledem k tomu, že každou postavu „čte“ někdo jiný, dostává se příběh úplně na jinou úroveň. Knihu načetl Otakar Brousek, st., Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Jaromír Spal, Josef Patočka, Vladimír Krška, Vladimír Hlavatý, Marie Vášová, Jaromír Hanzlík, Růžena Merunková, Bořivoj Navrátil, Marta Kučírková, Svatopluk Skládal, Karel Houska a další. Za mě tedy úžasně zpracované. Postavy jsou velmi reálně načtené, takže jsem neměla problém se do příběhu plně vžít.

Pokud bych měla vybrat nejlépe načtenou a podanou postavu, byl by to Otakar Brousek, který ztvárnil Harryho Domina. Jeho podání bylo opravdu moc dobré, velmi živě jsem si ho dokázala představit, jak stojí přede mnou a mluví k lidem a robotům ve svém okolí. Opravdu úžasný výkon. Zbylé postavy byly také dobré, ale na pana Domina prostě žádná nemá.

Mým problémem, co se postav týče, je fakt, že když jsou krásně namluvené, tak si nepamatuji jména. Jména ředitelů továrny mi splynula ani nevím jak, a přestože jsem věděla – díky rozdílným hlasům – kdo mluví zrovna teď, tak jsem nebyla schopna určit jméno. Proto jsem ráda, že jsem si na pomoc při psaní recenze mohla vzít příběh v knižní podobě a k hlasům tak přiřadit jména. Pokud máte stejný problém, doporučuji nejnovější vydání knihy od nakladatelství Omega na doplnění.

Hodnocení obalu: 5/5
Hodnocení audioknihy (obsah): 4/5
Hodnocení audioknihy (zpracování): 5/5

Něco užitečného navíc...

Orig. název: R.U.R.
Název CZ: R.U.R.
Série: -
Autor: Karel Čapek
Provedení: MP3, 1 hodina 40 minut
Vydalo: RadioServis 2014 (1968)

Obsah audioknihy: R.U.R. - audiokniha obsahuje jednu ze slavných her, jejímž autorem je Karel Čapek. Hrají Otakar Brousek, st., Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Jaromír Spal, Josef Patočka, Vladimír Krška, Vladimír Hlavatý, Marie Vášová, Jaromír Hanzlík, Růžena Merunková, Bořivoj Navrátil, Marta Kučírková, Svatopluk Skládal, Karel Houska a další. Režie: František Štěpánek.

Utopické RUR (Rossum’s Universal Robots, Rossumovi univerzální Roboti) je v pořadí třetí drama Karla Čapka, časově mu předcházely komedie Lásky hra osudná a Loupežník. Souběžně s ním však s bratrem pracoval také na komedii Ze života hmyzu. Podle vlastních slov dostal Karel Čapek právě při psaní Mravenců nápad na utopické drama a koncipuje Roboty. RUR bylo dopsáno v roce 1920, kdy také vyšlo poprvé tiskem. Premiéru v Národním divadle mělo 25. ledna 1921. Ještě předtím (2. a 3. ledna 1921) jej sehráli ochotníci Jednoty divadelních ochotníků Klicpera v Hradci Králové. Úspěch této Čapkovy hry byl okamžitý a mimořádný, ve velmi krátké době bylo drama přeloženo a uváděno na zahraničních scénách (1921 – Cáchy, 1922 – Varšava, Bělehrad, New York, 1923 – Londýn, Vídeň, Curych, 1924 – Budapešť, Krakov, Paříž, Tokio a další). Třicetiletý autor se tak rázem stal celosvětově známým dramatikem. Varovná Čapkova výzva k lidstvu, pronesená krátce po skončení první světové války, našla silnou odezvu všude, kde bylo RUR uvedeno. Myšlenka výroby umělého člověka – pracovní síly se ve světové vědeckofantastické literatuře objevila již daleko dříve (v našem kulturním prostředí je známa pověst o pražském Golemovi). Karel Čapek však na radu svého bratra jako první užívá pro umělou bytost pojmenování „Robot“, odvozené z výrazu slovanského původu „robota“ – těžká, nedobrovolná práce. Tento termín se stal brzy součástí světových jazyků. Přestože tato Čapkova hra je v současnosti na divadelních prknech uváděna jen výjimečně, její poselství je v postmoderní době až mrazivě aktuální, a proto si zaslouží čtenářovu i posluchačovu pozornost.
Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka ve Strži

Knižní předloha k této audioknize k zakoupení na www.KNIHCENTRUM.cz (audioteka.cz)

Knihu lze zakoupit: na stránkách Audiotéka.cz
RC: Za poskytnutí audioknihy k recenzi mnohokrát děkuji prodejci audioknih Audioteka.cz.

Knihu jsem poslouchala v rámci projektu Povinné čtení, (ne)povinný poslech.


Zdroje obrázků: # / # / # 
Už je to nějaký ten pátek, co jsem pro vás měla nějaké tipy a názory. A protože dnešní poštou dorazil ediční plán od Baronetu, tak byl večerní článek jasný. Víte, že já píšu nejen chválu, ale i kritiku či prostě své osobní, subjektivní myšlenky a domněnky...takže se nudit rozhodně nebudete.


Anděl spásyČtyři vteřiny rozhodnou
Začala bych zlehka a to "středověkou romantikou" - jak tomuto druhu četby říkám já - u které mě docela dost nalákala anotace. Ano, opravdu čtete správně - četla jsem anotaci a navíc se mi líbila. ANDĚL SPÁSY se tváří jako příjemné večerní čtivo. / Baronet

Oproti tomu ČTYŘI VTEŘINY ROZHODNOU patří do série, která má nádherné obálky, ale anotace mi zní tak...kýčovitě a tuctově. Tahle série prostě není pro mě. / Baronet

Ve víru rockuVzdej se mi
VE VÍRU ROCKU...Série v ringu se mi neskutečné líbí. Bohužel jsem se zatím nedostala dál něž k druhému dílu - všichni mě straší, že třetí díl je naprd. Každopádně tento díl si podle anotace rozhodně přečtu, protože mi něco říká, že onen Mackenny bude pěkný blbec, kterého budu mít chuť nakopat do...no však víte. Čas od času je prostě dobré si najít knihu u které víte, že se budete rozčilovat. / Baronet

VZDEJ SE MI - Bože snad jste nečekali, že se četby téhle knihy vzdám?! Roxy mi v minulém díle přišla jako moc fajn osůbka co se rozhodně nebojí jít proti proudu. A řekněme, že i on udělal určitý dojem - i když podle anotace to opět vypadá, že mu budu chtít nakopat zadek. / Baronet

Archerův hlasMighty Storm - Bouřlivák
ARCHERŮV HLAS mě zaujal obálkou. Myslím, že ne jen mě (nestyďte se dámy)... Hezká mužská záda, decentní popisy...prostě nádherná obálka...Jen se bohužel hodně bojím, že to opět nebude četba pro mě. :( Jakože, zdá se mi, že to bude až moc...citlivý..a to není zrovna můj šálek kávy. / Baronet

MIGHTY STORM - BOUŘLIVÁK Tak tohle je kniha nebo spíš série, která přesně ukazuje, jak Baronet umí vybírat knihy, protože tuhle knihu prostě MUSÍM mít nebo alespoň přečíst. Jsem zvědavá na českou obálku (pochybuju, že nechají obálku takovouto) / Baronet

Král bez srdceLeo
KRÁL BEZ SRDCE..Ehm, četl někdo tu anotaci? Upřímně...sakra tohle je popelka jak vyšitá. Chtěla jsem napsat, že dost pochybuju, že zrovna o tohle bude zájem....ale začínám uvažovat, že bych si to přečetla taky.

LEO je opět nádherná jednoduchá obálka...ale po přečtení anotace si nemůžu pomoct a vrhám na knihu nedůvěřivé pohledy...vážně nevím, jestli zrovna ona by mě mohla zaujmout a překvapit. / Baronet

Láska pod parouTajemné touhy
LÁSKA POD PAROU...Neoslnila mě Jako led a myslím, že mě neoslní ani tohle. Takže tuhle knihu ráda vynechám. / Baronet

TAJEMNÉ TOUHY mě k sobě vábí tajemnou anotací z které nedokážu vyčíst, jestli se mi to bude líbit nebo ne. Takže tuhle knihu asi ve slabé chvilce prubnu. / Baronet

Obejmi mě
OBEJMI MĚ - Předchozí díly jsem nečetla, ale tady mě anotace nalákala tak moc, že si je přečtu. Myslím, že to bude velmi roztomilá kniha :3 / Baronet

Ještě mě zaujala OSUDOVÁ NÁHODA, ale o té už jsem tuším mluvila minule... Četli jste už některou ze zmíněných knih a (ne)líbila se vám? Podělte se o svoje dojmy..;) :) A jaké knihy zaujali vás? :)

Jak vidíte je toho docela dost. Troufnu si říct, že nejvíce knih, které bych chtěla je právě od Baronetu.

Zdroj: https://ukazky.baronet.cz/EP2015_2/
Když jsme dětmi, vnímáme svět jinak než dospělí. Dost často se stane, že nás dospělí nechápou, protože sami zapomněli jaké je to být dítětem. Že svět není jen o penězích nebo třeba kariéře. Když už nejsme dětmi, tak se pořád za něčím ženeme a vlastně ani nevíme za čím, nebo proč. Myslím, že se nám kniha Malý princ snaží sdělit, že záleží i na jiných věcech než jen těch materiálních. Malý princ je tak trochu filozofická pohádka, která je určená jak pro malé, tak velké čtenáře a posluchače.

Osobně jsem filozofii nikdy moc nerozuměla a měla jsem problémy s tím, určit, co vlastně znamenala slova, která byla řečena, proto Vám nastíním, co jsem slyšela a raději nebudu rozebírat onu filozofickou stránku.

Překvapivě kniha nezačíná žádným „Bylo nebylo,..“ ani „Byl jednou jeden malý princ..“. Příběh začíná u malého chlapce, který rád kreslil, a kterého dospělí od malování odradili. On si však své „nepovedené“ kresby nechal a hledal přítele, jež by jim porozuměl. Z chlapce vyrostl muž, ze kterého se stal pilot, letec chcete-li. Muž, jež havaroval, a na poušti potkal malého chlapce, kterému začal přezdívat Malý princ.

Kniha je právě o onom setkání letce s Malým princem. Popisuje týden, který spolu oba hrdinové strávili – letec snažíc se opravit své porouchané letadlo a Malý princ, vyzvídajíc a později i vypravujíc o svých dobrodružstvích. Jejich setkání bylo vlastně docela zvláštní. Povězte, kolikrát za život se Vám stane, že po Vás chce někdo uprostřed pouště nakreslit beránka?

Malý princ vypráví o mluvící květině se čtyřmi trny, kterou na své domovské planetě B612 zanechal, o sedmi planetách, které navštívil (a to včetně Země, kde se seznámil mimo jiné i s liškou, kterou si ochočil) a o svých rozpravách se zvířaty a rostlinami, se kterými se na své cestě seznámil.

Příběh byl poutavý, nikde se příliš nezdržoval a po většinu času na sebe navazoval. Snad jen mezi některými kapitolami byl skok, který mi malinko komplikoval orientaci v příběhu. Ze začátku jsem také měla problém si zvyknout, že Malý princ mluví s rostlinami a zvířaty a přestože tuto „schopnost“ letec neměl, tak mu to nepřipadalo divné. Celkově si myslím, že tato kniha patří k těm „lepším“ z povinné četby, přesto si nemyslím, že bych se do příběhu Malého prince pustila, kdyby nebyl v mém seznamu četby k maturitě.

Zpracování audioknihy…

Audioknihu načetl Eduard Cupák, kterému patří rozhodně velké uznání. Má příjemný hlas, který neruší a spíše posluchače nutí se uvolnit a knihu si vychutnat. Líbily se mi jeho změny zbarvení hlasu, aby odlišil řeč Malého prince od ostatních.

Z čeho už jsem tak nadšená nebyla, byla rozhodně hudební „vložka“ na konci audioknihy. Celkově je kniha rozdělena do 27 kapitol, kde každá kapitola je oddělena "znělkou". Tato hudba mezi kapitolami sice trochu rušila, ale dala se překousnout na rozdíl od té na konci.

Hodnocení obalu: 3/5
Hodnocení audioknihy (obsah): 3.5/5
Hodnocení audioknihy (zpracování): 4/5


Něco užitečného navíc...

Orig. název: Le Petit Prince
Název CZ: Malý princ
Série: -
Autor: Antoine de Saint-Exupéry
Provedení: MP3, 1 hodina 49 minut
Vydalo: Audiostory 2013

Obsah audioknihy: Malý princ - audiokniha obsahuje jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury, jehož autorem je Antoine de Saint-Exupéry. Čte Eduard Cupák.
Malý princ je symbolem dobra, poslem nejušlechtilejších lidských citů, ztělesněním lásky a přátelství, hledačem a objevitelem krásy. Křehký příběh, který mají rádi děti, a milují jej až do dospělosti, protože střet dětského světa se světem dospělých se zde stává školou umění žít.
Knižní předloha k této audioknize k zakoupení na www.KNIHCENTRUM.cz (audioteka.cz)

Knihu lze zakoupit: na stránkách Audiotéka.cz
RC: Za poskytnutí audioknihy k recenzi mnohokrát děkuji prodejci audioknih Audioteka.cz.

Knihu jsem poslouchala v rámci projektu Povinné čtení, (ne)povinný poslech.


Zdroje obrázků: # / # / # / #